František Muzika: Obrazy z let 1948-1972

František Muzika

Autor

 

František Muzika patří k čelním představitelům české meziválečné avantgardy a nejrespektovanějším osobnostem českého poválečného umění, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Narodil se 26. června 1900 v Praze. V roce 1918 byl přijat ke studiu na pražské akademii v přípravce prof. Loukoty, o rok později vstupuje do ateliéru prof. Vratislava Nechleby a Jakuba Obrovského.

Zásadní zlom představuje Muzikův vstup do hnutí Devětsil, ke kterému se připojil v roce 1921. Zde se setkává s budoucími legendami artificialismu a surrealismu – svými vrstevníky Toyen a Jindřichem Štýrským.

Jeho tvorba je ovlivněna poetikou Devětsilu - zálibou v primitivismu a naivismu. Později je jeho dílo zásadně ovlivněno kubismem, především jeho specifickou lyrickou podobou. Tíživá doba druhé světové války se odráží i v Muzikově tvorbě – složité metafory lidského i národního osudu se prolínají se surrealistickými vizemi, které znamenají první východiska pro Muzikovu poválečnou imaginativní tvorbu. Muzikův surrealismus má však přesnou konstrukční stavbu, nepracuje s automatizací či nahodilými asociacemi, čímž se od svých vrstevníků zásadně liší.

V politicky složité době blížící se druhé světové války je Muzika roku 1938 vybrán za profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze, jeho jmenování ale bylo druhorepublikovým ministerstvem školství zamítnuto. Na Uměleckoprůmyslovu školu se vrací hned v roce 1945 a působí zde až do roku 1970.

V 50. letech se Muzika naplno věnuje své profesorské činnosti na VŠUP. Pracuje na dvousvazkovém kompendiu Krásné písmo, podávajícím vyčerpávající přehled o historii a vývoji latinky. Zároveň se věnuje i své malířské tvorbě. Imaginativní tendence v jeho tvorbě zcela převládly, antropomorfní vize zaujímají významné místo vedle magických Totemů, bájných Elsinorů a Citadel, které Muzika vykresluje jako strukturálně bohaté relikty lidské činnosti i přírodní bohatosti.

V roce 1969 jej postihl první vážný infarkt myokardu. Ve stejném roce poprvé prezentuje svá díla v kolínské galerii Baukunst, kde se účastní výstavy Surrealismus in Europa. V roce 1970 ze zdravotních důvodů opouští VŠUP. Na podzim roku 1972 se koná Muzikova poslední velká zahraniční retrospektiva. Hostí ji kolínská galerie Baukunst, vystaveno je 61 obrazů obrazů a 39 prací na papíře. František Muzika zemřel 1. listopadu 1974 ve svém ateliéru na následky srdeční příhody.