František Muzika: Obrazy z let 1948-1972

Kolekce

 

Historie kolekce

Muzika prezentoval své dílo na mnoha vlastních i skupinových výstavách po celé Evropě už od 30. let minulého století. V 60. letech zájem o jeho tvorbu sílil a v Československu vrcholil velkou retrospektivou, která se konala v roce 1964 v Hradci Králové a v Liberci. Souborná výstava v Galleria del Naviglio v Miláně (1965) ukázala na vzrůstající zájem o jeho v dílo zahraničí. Jeho velká samostatná výstava se uskutečnila v roce 1971 v galerii Lambert Monet v Ženevě; o rok později (1972) měl retrospektivní výstavu ve významné galerii Baukunst v Kolíně nad Rýnem.

„O významu této výstavy hovoří už samotný počet vystavených děl. Bohatě ilustrovaný katalog s předmluvou Františka Šmejkala, největšího znalce a propagátora díla Františka Muziky, uvádí celkem 61 vystavených obrazů a 39 prací na papíře. Řada obrazů pocházela z českých i zahraničních soukromých sbírek, obrazy zapůjčila i Národní galerie v Praze, některá díla v době konání výstavy vlastnil stále ještě Muzika. A právě na této rozsáhlé výstavě vznikl zcela ojedinělý soubor dvanácti obrazů, reprezentující to nejdůležitější z umělcovy poválečné tvorby,“ připomíná expert Dorothea na výtvarné umění PhDr. Michal Šimek.

Výstava v  prostorách Galerie Baukunst v Kolíně nad Rýnem se konala od 29. září do 18. listopadu 1972. Jednalo se o Muzikovu největší zahraniční výstavu a poslední velkou expozici, která se pořádala ještě za jeho života. Kolínská soukromá sbírka, která se mohla pochlubit takovými jmény jako Pablo Picasso, Henry Moore či Otto Dix, se rozrostla o tucet vynikajících a v mnoha případech zásadních děl tohoto českého výtvarníka. Musela to být láska na první pohled, protože navzdory všem slavným zahraničním jménům to bylo právě Muzikovo dílo, jemuž se dostalo cti, aby se v takové míře stalo součástí životního prostoru, ve kterém majitelé sbírky žili.

„Každý, kdo Muziku osobně pamatuje a snažil se od něj někdy nějaké dílo získat, může potvrdit, že si velice pečlivě majitele pro svá díla vybíral. A nedělalo mu problém oprostit se od finanční otázky. Mnohem důležitější pro něj byla ryzost zájmu o jeho tvorbu a sympatie ke sběrateli, který nebyl schopen nashromáždit velké prostředky, ale měl odvahu o malířův obraz usilovat. I z tohoto pohledu se nám dnes skutečnost, že jedna sbírka byla jednorázovým nákupem obohacena o takové skvosty jako Zátiší s hlavou v šedé, Velký Elsinor XI či Tři larvy III v modré, jeví jen stěží uvěřitelná,“ dodává Michal Šimek.

Další pokračování příběhu

Nyní se tato mimořádná kolekce představuje veřejnosti na výstavě v Praze.

Právě kvalita ve sbírce zastoupených obrazů zdůrazňuje výjimečnost celé kolekce. Přerod válečných surrealistických vizí do nové, imaginativní polohy Muzikovy tvorby, reprezentuje Zátiší s hlavou v šedé, opakovaně vystavovaný obraz, který překvapuje svým koloritem. Pro Muziku byla po celou dobu barva nedílnou součástí jeho tvorby, málokdy se však odhodlal ve svém díle naplno projevit své vize a upřednostnit je před koloristickou ukázněností, která korespondovala se závažností tématu. Zátiší s hlavou v šedé předznamenává řadu barevně výrazných obrazů, žádný z nich ale už nedosáhl tak neobvyklého a výrazného koloritu, jako toto výjimečné dílo.

Malířským epilogem Muzikovy imaginativní tvorby jsou dvě monumentální plátna Velký Elsinor XI a Tři velké larvy III v modré. Muzika v nich nanovo rozpracovává témata, se kterými se v jeho tvorbě poprvé setkáváme začátkem 60. let. Jedná se o dosud největší Muzikovy obrazy, které se kdy na trhu s uměním objevily. Formátově je dokáže předčít jediné dílo – Velká fuga III z roku 1965, nacházející se dnes ve sbírkách Národní galerie v Praze.

Ani další práce, jež výstava a posléze také aukce nabízejí, nejsou o nic méně hodnotnými ukázkami autorovy tvorby, ať již se jedná o obrazy s tématikou mystických stromů, antropomorfní vichřice či imaginární věže. Každý z nich v sobě nese jedinečnost díla Františka Muziky v té nejvyšší možné kvalitě, obohacené jedinečnou výstavní historií.

„Český surrealismus a imaginativní umění jsou i ve světovém kontextu velký pojem, Muzika je jedním z nejznámějších a nejžádanějších autorů. Proto doufám, že výstava přitáhne opravdu hodně milovníků umění, neboť svou výjimečností a kvalitou je opravdu ojedinělá. Nejen Muzika, ale i sběratelé, kteří stáli u zrodu této sbírky, si takovou poctu v podobě oprávněného zájmu veřejnosti rozhodně zaslouží,“ dodává Michal Šimek.

„Budeme velice potěšeni, když mezi Muzikovými pestrobarevnými expresivními výtvory návštěvníci prožijí silnou, nezapomenutelnou chvilku. Ale samozřejmě nás nejvíce potěší, když se i mezi zkušenými sběrateli, případně investory do umění najdou tací, kteří by si rádi doplnili či obohatili svou sbírku o ojedinělé skvosty Muzikova mistrovství. Je to opravdu výjimečná šance. A těch na trhu s uměním nebývá tolik,“ dodává Mária Gálová.